Zvrat v rozhodování o možnosti tzv. souběhu funkcí

Dne 13. 9. 2016 vydal Ústavní soud nález se sp. Zn. I. ÚS 190/15, kterým prolomil doposud zastávanou praxi obecných soudů v otázce souběhu funkcí statutárního orgánu obchodní korporace (př. člen představenstva akciové společnosti nebo jednatel společnosti s ručením omezeným) a zaměstnance v pracovním poměru k této obchodní korporaci. Do této chvíle obecné soudy zpravidla zpochybňovaly možný souběh funkcí a pracovní smlouvy byly prohlašovány za neplatné. Tímto nálezem však dochází k možnému obratu.

Nález zdůrazňuje, že české zákony nikdy výslovně nestanovily zákaz souběhu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a pracovněprávního vztahu. Pokud budou chtít obecné soudy propříště takový zákaz dovodit, bude nutné toto podložit přesvědčivou argumentací, neboť jde o soudcovské dotváření práva proti zájmům soukromých osob. 

Pracovněprávní, ani obchodněprávní argumenty, které doposud obecné soudy používaly, by podle názoru Ústavního soudu neměly pro příště obstát. Z pracovněprávního pohledu totiž není důvod, pro který by nemohl člen statutárního orgánu obchodní korporace vykonávat svou činnost nebo její část na základě smlouvy, v níž bude ujednán režim zákoníku práce. Argumentace obchodněprávních soudů podporující nemožnost souběhu funkcí bývá velmi obecná a odkazuje pouze na „povahu“ obchodních korporací. Takto obecná argumentace podle výkladu Ústavního soudu nesplňuje požadavky na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.

Pokud budou chtít obecné soudy napříště zastávat názor, že souběh funkcí není možný, budou proto muset najít pádnější argumenty. Současně se však budou muset vypořádat s argumenty vyslovenými Ústavním soudem v uvedeném nálezu.