(Ne)daňové náklady na reklamu v praxi: jak to vidí soud?

Kdy reklamní předměty nejsou daňově uznatelné

NSS se v rozsudku z 16. června 2022 zabýval otázkou daňové uznatelnosti nákladů na koupi reklamních předmětů. Správce daně rozporoval náklady na jejich pořízení daňovým subjektem. Vedly ho k tomu pochybnosti o rozsahu dodávky a využití předmětů v rámci podnikání dané firmy.

Podnik jako důkazy předložil pouze faktury, dodací listy a vzorky objednaných věcí. Neprokázal ovšem, že objednané reklamní předměty doopravdy převzal. Soud v účetnictví nalezl i další nesrovnalosti. Firma například předložené faktury evidovala jako neuhrazené závazky, ale její dodavatel tvrdil, že za zboží zaplatila – a to v hotovosti.

Pochybnosti vzbudily také faktury od jiného dodavatele daňového subjektu. Předmět plnění uvedený na dodacím listu totiž nesouhlasil s vystavenou objednávkou. Podnik nedostatek důkazů obhajoval také údajným zničením účetní evidence při povodni.

Podle správce daně firma nebyla schopna doložit skutečné převzetí zboží ani jeho využití reklamních předmětů pro svou ekonomickou činnost. Správce daně tedy předmětné faktury posoudil jako daňově neuznatelné, doměřil související daň z příjmů a stanovil sankce. NSS tento postup potvrdil.

Daňová (ne)uznatelnost nákladů na reklamu

Náklady na reklamu jsou obecně považovány za daňově uznatelný náklad. Mnozí podnikatelé platí poskytovatelům reklamních služeb nemalé částky a průkaznost takových nákladů z pohledu zákona o daních z příjmů mnohdy nechávají stranou. Jak ale ukázaly rozsudky NSS, náklady na reklamu a její samotné využití je třeba mít řádně zdokumentované.

NSS se ve svém rozsudku č. 8 Afs 42/2020–58 zaměřil právě na reklamní služby, konkrétně na reklamu, která byla vysílaná na reklamních LCD panelech v nákupních centrech.

I přes výpovědi svědků a předloženou dokumentaci o poskytování služeb nebyly odstraněny pochybnosti správce daně a následně ani soudu o tom, v jakém rozsahu bylo plnění (ve smyslu frekvence vysílání reklamních spotů) poskytnuto. Je tedy podstatné prokázat nejen to, že reklama byla poskytnuta, ale zároveň i rozsah samotné reklamy. Jedná se tedy o další zpřísňující rozsudek na toto téma.

V dalším judikátu byl soudem potvrzen postup správce daně, který odmítl vybrané náklady na marketingovou kampaň klasifikovat jako daňově uznatelné. Byť byly předloženy smlouvy, faktury i přehledy časů, kdy se měla reklama objevovat, bylo zjištěno, že některé fotografie, které měly dokázat umístnění reklamy, jsou upraveny v grafickém programu.

Umístění této reklamy bylo následně rozporováno i dalšími subjekty, kteří byli v této věci dotázáni správcem daně. Další přitěžující skutečností byla nekontaktnost údajného poskytovatele reklamy.

Co si z toho vzít?

Rozhodnutí institucí potvrzuje, že k prokázání daňově uznatelných nákladů nestačí pouze zaúčtovat přijatou fakturu. Jako daňový subjekt musíte prokázat, že všechny deklarované náklady jsou oprávněné a skutečně souvisejí s Vašimi zdanitelnými příjmy.

Vedle smlouvy o poskytování služeb, kde je přesně specifikováno samotné plnění a jak často bude poskytováno, byste měli být vždy schopeni prokázat, že k plnění skutečně došlo, resp. docházelo průběžně, tedy doložit místo a čas poskytnutí reklamy.

Nevíte, jak určit, které náklady jsou daňově uznatelné? S orientací Vám pomůže náš článek o daňových a nedaňových nákladech. A pokud potřebujete poradit s vedením účetnictví, neváhejte se na nás obrátit pomocí formuláře níže.